Káča Hajná

   Moje dvoudenní dobrodružství začalo cestou do Vídně. Jelikož je to poměrně blízko za hranicemi, cesta autobusem mi velice rychle utekla. Měla jsem pár hodin na památky, ale jelikož Vídeň znám, tak jsem je tentokrát vynechala. Před cestou jsem si zjistila několik netradičních míst, ale nakonec jsem se ani na jedno nevydala. Ale příště to určitě napravím, protože v kavárně Alt Wien na Bäckerstr. 9 prý prodávají unikátní pálenku – česnekovici „Knoblauch Schnaps“ za 2 eura. Jenže neuměla jsem si představit, jak taková česnekovice chutná a zda je potom vůbec možné dělat rozhovor. Vídeň je městem kaváren, cukráren se Sachr dorty, ale i „knajp“, „pajzlů“ či „kvelbů“ (u nás pejorativní význam, v Rakousku zcela normální označení hospod – Kneipen, Beiselen, Gwölben). Najdou se zde i nějaké ty kluby, jedním z nich je např. Nachtasyl, který byl založen českým emigrantem Chmelem v roce 1986. „Noční azyl“ byl vyhlášen jako nejlepší hudební klub undergroundové scény ve Vídni a dodnes je proslulý svou pozdní zavírací dobou a českým pivem. V Rakousku a Německu najdete jen zřídka nějaký nonstop bar nebo alespoň hospůdku, která by byla otevřena déle než do půlnoci. Tento klub je světlou výjimkou. A pokud budu mít někdy více času, vydám se do Muzea pohřebnictví, kde se dá jednou za rok při „Noci muzeí“ osobně vyzkoušet rakev, prostě si tam lehnete, zaklapnou za vámi víko a otevřou až na zaklepání.

VINNÝ SKLÍPEK VE VÍDNI

   Já jsem však vyrazila rovnou ke klubu Escape, kde se konal večerní koncert. Zde jsem se měla s kapelou setkat. Dorazili okolo 18 hodiny. Chvíli trvalo, než vše potřebné vynosili ze své dodávky dovnitř do klubu. Všichni jsme překvapeně zírali, jak je klub malý. Sál byl v podzemních prostorách a velikostí připomínal vinný sklípek. Kolem 18:30 začala zvuková zkouška. A pak už se jen čekalo na otevření klubu a na začátek koncertu předkapel.

   Nakonec jsme zjistili, že velikost sálu byla dostačující, protože Rakušané v pondělí na koncerty nechodí. Navíc BLOODBOUND ve Vídni nejsou příliš známí, takže většina účastníků přišla na místní předkapely, kterými byly HIGH HEELERS a DAEDRIC TALES. Kluci z BLOODBOUND mi mezi řečí sdělili, že ani v Německu to s jejich fanoušky příliš valné, protože tam zatím nemají vybudované jméno. Ale tím, že jsou předkapela U.D.O., tak mají možnost zahrát si před poměrně velkým německým publikem a získat si nové přívržence. Ale předešlý koncert v Salzburgu si kapela naopak pochvalovala, byla tam poměrně velká návštěvnost a vstřícné publikum. Možná díky tomu, že byla neděle.

   Ve Vídní to byla bída, do klubu se dostavilo asi 60 nadšenců, z nichž v podstatě nikdo BLOODBOUND neznal. Až na výjimku v podobě místního vyhlášeného bezdomovce, který se účastní veškerého kulturního dění ve Vídni. Na vstup si vydělal díky prodaným novinám před vchodem do klubu. Zpěvák Patrik Johansson prokázal svoji vstřícnost k lidem, protože se s ním během show bez problému objímal. Později jsme se tomu všichni ze srdce zasmáli, protože se Patrik přiznal, že ho nepoznal. A když viděl, jak si suší svá trička na reprobednách, úplně do smíchu mu nebylo.

   Po koncertě se kapela setkala s několika novými fanoušky u stánku se svými tričky a suvenýry. Kolem půlnoci se vydali na hotel. Jak mi druhý den vyprávěli, tak nebylo úplně jednoduché hotel najít. Organizátor koncertu jim, řekl, že je to v podstatě za rohem, jenže oni chodili hodinu po nočních vídeňských ulicích, než hotel našli.

MNICHOVSKÁ SHOW

   Do Mnichova jsem původně měla cestovat s jistou paní, jako spolucestující tzv. car sharing, ale paní nakonec nejela, takže jsem řešila dilema, jestli jet pohodlně vlakem za 90 euro nebo jestli půjdu na stop. Jela jsem stopem, 350 km jsem ujela za 7 hodin. K Backstage klubu v Mnichově jsem se dostala v 19 hodin, takže to bylo tak akorát, abych udělala rozhovor s kapelou a podívala se i na předkapelu PIKE’S EDGE (www.pikesedge.com).

   Během povídání s Patrikem před začátkem show, jsem zjistila, že z Vídně jeli 6 hodin, z toho poslední hodinu přes město Mnichov, protože uvízli v zácpě. Takže to pro ně bylo dost dlouhé. Nemají svého řidiče, takže se v řízení střídají. Navíc mají dodávku naplněnou až po střechu. Problém s místem mají hlavně kvůli krabicím s upomínkovými předměty, protože ty si před první show poslali do Berlína a pak je museli nějak dát do již plného auta. Dokonce všichni se smíchem dodali, že krabice měli na klíně, takže z nich měli stolečky.

   Když jsem na chvíli osaměla s nováčkem Thomasem Ohlssonem, musela jsem se ho zeptat na jeho pocity před prvním vystoupením. Přiznal, že je docela nervózní, protože vůbec nezkoušeli a má strach, aby vše proběhlo v pořádku. Nerad by kapele udělal ostudu. Když dorazil Tomas Olsson, pustil všechny písně ze setlistu a Thomas zkoušel bubnovat paličkami do stehen. Tak proběhla jejich první a jediná zkouška. Poté přišel Patrik a říkal, že dnes zahrají jen 7 písní místo obvyklých osmi, protože pro Thomasův začátek to bude stačit. Navíc si postěžoval, že zvuková zkouška nebyla příliš dobrá, tak doufá, že vše proběhne v pořádku.

   A jak už to tak bývá, tak problém přivolal. Ve 20:15 začali hrát první píseň „Moria“. Při předehře se Thomas, Anders, Henrik, Tomas a Fredrik dostavili na svá místa na pódiu. Když intro vrcholilo, přiběhl i zpěvák Patrik. A co se nestalo? Patrikův mikrofon nefungoval. Snažil se, seč mu síly stačily, ale ani v první řadě nebyl jeho hlas slyšet. Svůj mikrofon zkoušel i Fredrik, ale také bezvýsledně.  Zvukař jim velmi pokazil začátek show. Z úvodní písně se stala velmi dlouhá instrumentální předehra, Patrik odzpíval až poslední sloku.

   Před začátkem jejich vystoupení jsem vyzpovídala několik účastníků koncertu a všichni mi řekli, že BLOODBOUND neznají, že neví, co od nich čekat. Tímto začátkem si to docela pokazili, ale naštěstí situaci zachránili, protože následovaly dalšími hity: „When Demons Collide“, „In The Name Of Metal“, „Metal Monster“, „Metalheads Unite“ a „Book Of The Dead“. Po poslední písni „Nosferatu“ jim noví fanoušci nadšeně děkují. Někteří mi přiznali, že nečekali, že budou tak dobří a že si je svou show získali.

KLÁVESÁK U.D.O. JAKO QUASIMODO

   Vystoupení U.D.O. bylo opravdu skvělé. Udo to v Mnichově rozjel. Zahrál jak nové písně, tak staré osvědčené hity. Při „Balls To The Wall“ zpíval celý klub. Bylo pěkné vidět, jak se německé publikum konečně zapojilo nejen zpěvem, ale i zvednutým lesem zaťatých pěstí. Němci moc neplýtvají energií a kapelám nic nedají zadarmo. Tímto dokázali, že i oni si umí koncert užít. Všichni odcházeli domů s nezapomenutelným kulturním zážitkem a s úsměvem na tváři. Možná to také bylo vtipným vystoupením Udova klávesisty, který stál jeden metr vlevo od svých kláves a dělal zvláštní taneční kreace, při nichž vypadal jako Quasimodo s Frankensteinem dohromady.

    Do Backstage klubu dorazilo asi 600 nadšenců, všech věkových kategorií, i když ti s věkem nad 45 let převažovali, protože přišli na svého oblíbence Uda Dirkschneidera.

   Pro české fanoušky Uda mám skvělou zprávu, protože 19.prosince 2013 vystoupí spolu s dalšími účastníky na jedinečné akci „Christmas Metal Symphony“ v Praze. A 6.února 2014 se chystá se svojí „Steelhammer Tour“ do Prahy a  7.února do Zlína.

   Na závěr musím dodat, že dva dny strávené s kapelou BLOODBOUND byly úžasným zážitkem. Zjistila jsem, že v německy mluvících zemích zatím nemají příliš vybudované jméno. Možná proto mají tak rádi Česko, protože zde již mají poměrně širokou základnu fanoušků a ti si jejich koncerty náležitě užívají. V Německu se ale díky spojení s U.D.O. dostali do podvědomí mnoha lidí a to by jim na tamním trhu mohlo pomoci. A výkon zaskakujícího bubeníka Thomase? Vůbec jsem nepoznala, že za bicími sedí někdo jiný. Takže vše klaplo, tak jak mělo. Až na drobné technické problémy se zvukem v Mnichově a malou účastí ve Vídni se vše skvěle vydařilo.

ROZHOVOR BLOODBOUND V MNICHOVĚ

    Jak vypadal váš dnešní den před koncertem v Mnichově? Vypadají všechny dny na turné stejně?

 Tomas: Tím že jezdíme malou dodávkou, tak je to opravdu hektické, protože v dodávce nemůžeme spát, takže musíme hledat hotel nebo hostel. To zabere spoustu času a je to opravdu stresující, protože musíme stále vybalovat a zabalovat naše věci, musíme hledat cestu na naše další koncertní místo. Je to spousta ježdění, nakládání a vykládání.

 Henrik: Také je to spoustu čekání, vynášení věcí z dodávky, čekání na zvukovou zkoušku a pak zase čekání na show, balení. Všechny dny vypadají dost podobně.

    Turné po Německu je rozjeté a obsahuje 19 koncertů v řadě. Zbláznili jste se? Nemáte ani jeden den volna, jak se dá takový nápor zvládnout?

Patrik: Tak pojeď s námi a uvidíš sama.

Tomas: To opravdu nevíme, jak to zvládneme!

Patrik: Ne, to zatím ještě nevíme.

Tomas: Ale původně to měly být čtyři dny volna, ale když už jsme tady dole (myšleno jižně od Švédska), chtěli jsme toho využít a udělat naše vlastní samostatné show. Je to také finanční otázka, je pro nás dobré dělat koncerty. A proč to neudělat, když už jsme tady?

   Jak tedy odpočíváte nebo dobíjíte baterky?

Tomas: Díváme se na stupidní seriály v autobuse…

Henrik: …v televizi.

Tomas: A to nám pomáhá.

   Znám pár kapel, které při turné spí v autobuse. Je to i váš případ nebo dáváte přednost klasické posteli?

Tomas: Samozřejmě je mnohem lepší hotel, ale někteří muzikanti to tak dělají, že spí v dodávce vsedě. Myslím si, že je to opravdu obtížné spát, když sedíte. Obzvlášť když je televize stále zapnutá, protože se někdo na něco dívá.

   Při turné budete mít dva bubeníky. Zajímavé je, že dne 29.října 2013 Pelleho vystřídá Thomas Ohlsson, takže na chvíli budou v kapele dva T(h)omasové O(h)lssonové. Už jste některému z nich vymysleli nějakou přezdívku?

Tomas: Stále ještě přemýšlíme o dobré přezdívce.

Fredrik: „Velký Thomas“ („Big Thomas“), „Malý Tomas“(„Little Tomas“). (všichni se smějí)

Patrik: Nebo Thomas s „eič“, „heidč“. (anglicky vyslovené písmeno „há“)

Všichni se překřikují, jestli by bylo lepší „eič“ nebo „heidč“.

Patrik: Budeme o tom přemýšlet.

Stále ještě máte čas. Pár dní do konce.

Tomas: Měli bychom o tom hlasovat.

Fredrik: „Tomas Jedna“, „Thomas Dvě“.

Patrik:  „Thomas 2“, takže „T2“ nebo „Terminátor 2“. (smích)

   Jak vnímají vaše rodiny a kamarádi odloučení? A jak to cítíte vy? Stýská se vám někdy?

Tomas: Jo, je to těžké, být pryč na tolik dní. A pro ně je to také těžké.

Henrik: Je to horší pro ty, co mají děti.

Patrik: Já nechci jet domu. Já děti nemám! (Všichni propukáme v hurónský smích.)

    Myslím, že pro Fredrika to musí být hodně těžké.

Fredrik: Ano, je to velmi těžké!

   Obzvlášť kvůli narozeninám, že? (jeho syn oslavil 1. narozeniny v době, kdy byla kapela na turné)

Tomas: On zmeškal narozeniny svého syna.

Fredrik: Abych byl upřímný, tak právě teď to pro mě není příliš hezké, být pryč. Ale byly bychom na turné tak jako tak.

   To chápu. A cítí vaše rodiny nebo přátelé to samé?

Fredrik: Doufejme! (všichni se smějí)

Thomas: Nyní je opravdu privilegium udělat turné. Měli bychom být šťastní, protože je hodně dobrých muzikantů a spousta kapel, které to udělat nemůžou. Je to opravdu těžké být pryč od rodiny, ale být na turné je skvělé.

   Tím jsi mi trochu nahrál na další otázku. Mohu se zeptat, kdo plánoval vaše turné? Přijde mi dost chaotická. Jezdíte sem a tam. Nebo vám nezbylo nic jiného než souhlasit s tím, jak to naplánoval U.D.O.?

Tomas: Máš na mysli naše samostatné koncerty?

   Ne, mám na mysli vaše místa koncertů. Jsou převážně po Německu. Jezdíte sem a tam. Přijde mi to chaotické. Kdo to tak naplánoval?

Všichni: Frederik.

Tomas: To je manažer U.D.O., to on plánoval celé turné. Původně jsme to celé chtěli udělat sami, ale pak jsme se rozhodli, že chceme udělat jen německou část turné.

Fredrik: Nechtěli jsme udělat švédskou část turné, protože ve Švédsku hrajeme poměrně často.

Tomas: Je to příležitost zahrát si v Německu. Chtěli jsme tady hrát.

   Jak jste přišli na myšlenku zahrát si s U.D.O.? Kdo koho kontaktoval? A jaký máte s Udem vztah?

Tomas: U.D.O. je pod stejnou značkou (AFM) jako jsme my, mysleli jsme si, že by bylo perfektní jet s ním na turné, protože máme podobný styl a fanoušky. Naše agentura RTN s ním byla v kontaktu a U.D.O. nás chtěli na jejich turné, takže to pro nás vyšlo skvěle. Všichni jsme velkými fanoušky Accept a U.D.O., takže je obrovský zážitek setkat se s ním osobně a vidět jeho show z blízka.

   Zajímalo by mne, kde a jak často se ve Švédsku scházíte na zkoušky? Nebydlíte ve stejném městě, a Patrik od vás bydlí velmi daleko. Jak to funguje?

Patrik: Já s kapelou nezkouším! (všichni se smějí) Ne, s kapelou nezkouším. Ne, tak často. Jen když je čas to podniknout, když tam mohu dojet. Třeba před cestou nebo show nebo tak. Ale opravdu s kapelou nezkouším, ne tak často.

Tomas: Občas zkoušíme s kluky, kteří bydlí poblíž Bollnäsu. Tam zkoušíme.

   Letní festivalová sezóna je za vámi, který letošní festival vám nejvíce utkvěl v paměti a proč?

Tomas: Sweden Rock?

Patrik: Ano, Sweden Rock.

Henrik: Letos rozhodně Sweden Rock.

   Byli jste doma ve Švédsku.

Fredrik: Metalfest byl super.

Tomas: Ano, Metalfest byl samozřejmě skvělý.

Patrik: Ale to počasí na Metalfestu bylo opravdu špatné. Proto to nebylo tak dobré jako to v České republice vždycky bývá. Myslím, že to bylo jen kvůli tomu počasí! Ale potom jsme odjeli na Sweden Rock a ani jsme tak moc od naší vlasti neočekávali, protože nechceme profitovat z našeho rodného města…

Tomas a Patrik: … myslíme, z naší země.

Patrik: Ale bylo tam mnoho lidí a to bylo úžasné. Byl jsem ohromený jejich odezvou.

    V Česku byl opravdu největší problém s počasím, zrovna byly záplavy.

Patrik: Ale pořád to bylo v Česku skvělé, jen se to nedá srovnávat s předešlými roky.

Fredrik: Jen kvůli počasí…

Patrik: Přesně tak.

   Musím přiznat, že se mi na vás líbí, že nejste namyšlení. A že se nebojíte na festivalech vyjít z backstage mezi ostatní smrtelníky a užít si představení jiných kapel. Stalo se vám někdy, že vás lidi obtěžovali tak, že to bylo opravdu nepříjemné?

Tomas: Ne, nikdy.

Všichni: Ne.

Tomas: Je to sranda, když lidi přijdou a chtějí si popovídat. Je to součást celé věci. Myslím tím, proč neustále sedět samotní v naší šatně?

   Proslýchá se, že v létě zahrajete na festivalu Masters of Rock 2014. Je to pravda?

Tomas: V to doufáme!

Fredrik: Nic ještě není jasné, ale doufáme, že tam budeme.

Tomas: Jo, je to jeden z našich nejoblíbenějších festivalů, na kterém rádi hrajeme. Opravdu skvělé publikum, spoustu lidí. A celá organizace okolo festivalu je jedna z nejlepších.

   Dříve jste používali válečný make up na propagačních materiálech i na koncertech. Kdy a proč se vaše image změnila?

Tomas: Myslím, že to bylo hlavně kvůli Pellemu. Víš jak? On když začal hrát první song setu a začal házet hlavou, všechny jeho vlasy se mu přilepily do make upu na obličeji. A vůbec nic neviděl. A tím pádem nemohl moc používat hlavu, což je špatné když hraje na bicí, tak byl jako slepý. A už z toho začal být naštvaný. Myslím, že jsme z toho taky začali být všichni naštvaní, protože namalovat si to trvalo jednu, dvě hodiny a potom jsme se snažili tři hodiny sundat to dolu, a stejně jsme to neměli odmalované. (Všichni se smějí.)

Ráno jsme se vzbudili s make upem na oblečení a všude možně. Byla to sranda… ale jen chvíli…

   Klip „In the Name of Metal“ je jediný oficiální videoklip ke stejnojmennému albu vydanému před rokem (v listopadu 2012). Musím přiznat, že se mi moc líbí. Chystáte nějaký další videoklip?

Tomas: Budeme dělat video k dalšímu albu. Ale ještě nevíme, kdy to bude. Ještě nemáme stanovené datum vydání. Řekl bych, že by to mohlo být někdy koncem příštího roku.

   Na nové album jsem se chtěla zeptat v následující otázce, ale tímto jsi mi zodpověděl dvě najednou. Přejdeme tedy k další otázce, která se netýká hudby. Jak vypadá vaše ideální dovolená? Je nějaká destinace, kam se rádi vracíte?

Henrik: Těžká otázka.

Patrik: S kapelou nebo osobně?

   Osobně, prostě když chcete na dovolenou.

Tomas: Já bych řekl Austrálie. Dříve jsem tam žil, takže bych se velmi rád vrátil zpět. Je to nádherná země. Milí lidé.

Fredrik: Já bych někdy rád navštívil Japonsko. Prostě se tam chci podívat. Ale ještě jsem tam nikdy nebyl.

Tomas: Všechny nás fascinuje Japonsko a Tokio.

Fredrik: Rád bych tam někdy jel a zahrál si tam.

   To byste určitě někdy měli udělat! Japonci jsou šílení do metalové hudby a byla by to dovolená pro vás všechny.

Poslední otázka je trochu odlišná. Týká se tetování. Kdo z vás ještě žádné nemá? Chcete nebo ne?

Fredrik: Já nemám žádné tetování a nechci ho. Prostě tetování nechci!

Henrik: Já taky nemám žádné tetování. Ale chci si nějaké dát udělat.

   A někdo z vás ostatních se chystá na nějaké nové?

Patrik: Chystám se dokončit „rukáv“, který jsem začal tady dole. (Ukazuje na svojí levou ruku.) Tak doufám, že to bude brzy.

   Děkuji vám za ochotu a zodpovězení otázek. Nějaký vzkaz pro čtenáře na závěr?

Fredrik: Doufáme, že se s vámi všemi potkáme příští léto v České republice!

Henrik: Jo, my teď máme v České republice hodně kamarádů. Takže to bude skvělé.

Henrik, Patrik, Anders: A také spoustu fanoušků.

Patrik: Vždy je úžasné tam hrát.

Henrik: A vždy je to skvělý zážitek, protože se k nám v Česku chovají pěkně. Takže…

Fredrik: …více méně je to nejlepší místo na koncertování.

   Neříkáte to jen proto, že jsem z České republiky?

Tomas: Ne, opravdu to není kvůli tobě, kvůli tomu, že jsi z Česka.

Patrik: Všechny kapely mají nějaká svá oblíbená místa!

   To opravdu ráda slyším. Vím, že Českou republiku zmiňujete často, ale pořád se to skvěle poslouchá! Moc vám všem děkuji. Užijte si zbytek turné.

Všichni: Také děkujeme!

BLOODBOUND

2005  Nosferatu

2007  Book of the Dead

2009  Tabula Rasa

2011  Unholy Cross

2012  In the Name of Metal

Sestava: Patrik Johansson – zpěv, Tomas Olsson – kytara, Fredrik Bergh – klávesy, Henrik Olsson – kytara, Anders Broman – basová kytara, Pelle Åkerlind – bicí.

Oficiální web: http://www.bloodbound.se/

Káča Hajná